Feny

Výběr fenek do svého chovu jsem dosud podřizovala především výběrem chovatelské stanice a kvalitě rodičů jak z hlediska exteriéru, tak i zdraví. Prvním impulzem mi byla vstřícnost chovatele - tedy chovatelek, jejich odborné znalosti a individuální přístup jak ke mně, jako potenciálnímu zájemci, tak především ke svým pejskům. Osud tomu chtěl, že vždy byla volná fenka, která mě oslovila a splňovala mé představy o ideálním štěňátku. Nakonec jsem se svou volbou vždycky byla spokojená, i když si má kamarádka a poradkyně užila spousty dilemat a diskuzi, ale od čeho ty kámošky taky jsou...Ostatně to bylo na oplátku.

U vlastních odchovů už je situace jiná, každé spojení rodičů plánuji tak, abych si případně nějakou pokračovatelku mohla a hlavně chtěla ponechat.

Ale vždycky to byla první volba hned po narození, kdo zůstane doma. A tak se ta naše smečka pomalu rozrůstá. Užívám si to stále a naši pesani snad také.

Je uspokojující pozorovat maminy s dorůstajícími dětmi, minismečka tří generací, jak se mladí učí od starších a všichni pak profitujeme z těchto zdravých vztahů. Naše holky jsou pečlivé, vyrovnané a spolehlivé matky, babička a tety jsou vždycky ochotné vypomoc a ze štěňátek se těší všichni společně, včetně trpělivého tatínka, strýčka i dědčka, prostě Daddyho. Jak už jsem napsala, jeden nestačí.